Vzhůru do důchodu

Každým naším dnešním krokem se rozhodujeme o době, která nám nejspíš připadá jako hodně vzdálená budoucnost. Budujeme si zvyky a zvyšujeme životní standard. Když si můžeme víc dovolit, děláme to. Bohužel to většinou není víc klidu, dobré nálady a radosti. Víc peněz přece znamená mnohem víc možností a tak je všechny rádi „využíváme.“ Pořizujeme si víc a víc všech těch „nutností“, i když už předem víme, že ve skutečnosti využívají ony nás. 

Jenomže zvyk je zvyk. A ne nadarmo se říká, že zvyk je železná košile. To, co si na sebe celý život šijeme, budeme později jen těžko odkládat. Právě tohle pořekadlo pro nás může být dobrou motivací. Čím více peněz si totiž zvykneme utrácet jen tak, tím více jich pro nic za nic budeme chtít utrácet i v době penze. Když se ale během svých nejtučnějších let naučíme odkládat část svého výdělku stranou, budeme schopni v tom pokračovat i v dobách, kdy nám z jakéhokoli důvodu tak dobře nebude. A až nám práce už nepůjde tak od ruky, možná si právě díky tomuhle zvyku, budeme moci dopřát to, co celý život chceme.