Právní úprava bankovnictví v ČR

Činnost bank v České republice je upravena nejen českými právními předpisy (zákony a vyhláškami), ale vztahují se na ni také evropské právní předpisy, konkrétně:

• Nařízení o obezřetnostních požadavcích a jeho prováděcí nařízení 
• Nařízení Komise k provedení Směrnice č. 2013/36/EU (CRD IV)

Hlavním zákonem pro oblast bankovnictví je zákon č. 21/1992 Sb, o bankách, který upravuje jak podmínky bankovní licence, tak naprostou většinu otázek souvisejících s fungováním bank, např. bankovní tajemství i pojištění vkladů.

Stavební spořitelny jsou také bankami, ale díky speciálnímu produktu, který poskytují (stavební spoření), je jejich činnost upravena navíc ještě zákonem č. 96/1993 Sb, o stavebním spoření 

Činnost družstevních záložen (tzv. kampeliček), které naopak bankami nejsou, ale poskytují svým členům podobné služby jako banky, je upravena zákonem č. 87/1995 Sb, o spořitelních a úvěrních družstvech. 

Vzhledem k tomu, že Česká národní banka je dohledovým orgánem nad bankami, je důležitý také zákon č. 6/1993 Sb., o České národní bance.

Zákonná úprava je v mnoha ohledech doplněna ještě vyhláškami vydávanými Českou národní bankou ve vztahu k provozním a jiným požadavkům – podrobné informace lze získat na webových stránkách ČNB zde.

Evropské prvání předpisy

Ve vztahu ke klientům a poskytovaným službám jsou důležité následující evropské právní předpisy:

• Směrnice 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS
• Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2005/29/ES o nekalých obchodních praktikách vůči spotřebitelům na vnitřním trhu a o změně směrnice Rady 84/450/EHS, směrnic Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES, 98/27/ES a 2002/65/ES a nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2006/2004
• Směrnice 2002/65/ES o uvádění finančních služeb pro spotřebitele na trh na dálku a o změně směrnice Rady 90/619/EHS a směrnic 97/7/ES a 98/27/ES
• Nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 2006/2004 o spolupráci mezi vnitrostátními orgány příslušnými pro vymáhání dodržování zákonů na ochranu zájmů spotřebitele
• Směrnice 93/13/EHS o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách
• Směrnice 2011/83/EU o právech spotřebitelů, kterou se mění směrnice Rady 93/13/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES a zrušuje směrnice Rady 85/577/EHS a směrnice Evropského parlamentu a Rady 97/7/ES
• Směrnice 2015/2366/EU o platebních službách na vnitřním trhu

Současně se v rámci Evropské unie začínají uplatňovat také výkladová stanoviska a obecné pokyny evropských dohledových orgánů, například:

• Sdělení ČNB k vyřizování stížností pro odvětví cenných papírů (ESMA) a bankovnictví (EBA)

Další právní předpisy pro specifické služby

V závislosti na tom, jaké služby banka poskytuje a jaký je vztah mezi ní a jejím klientem, jsou kromě výše zmíněného zákona o bankách a zákona o stavebním spoření, aplikována i ustanovení následujících zákonů:

• Zákon č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů
• Zákon č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů
• Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník – Obecná ustanovení o závazcích ze smluv uzavíraných se spotřebitelem (§ 1810 až 1819) a finanční služby uzavírané na dálku (§§ 1841 až 1851části čtvrté hlavy I. dílu 4 oddílu 2 pododdílu 2)
• Zákon č. 284/2009 Sb., o platebním styku, ve znění pozdějších předpisů – informační povinnosti stanovené v § 78 až 85, §§ 89, 92 a 93

Kromě toho vydává ČNB ještě úřední sdělení a nově i tzv. dohledové benchmarky, což jsou vysvětlující dokumenty metodického charakteru, které přispívají k výkladu některých zákonných ustanovení. Pro banky sice nemají právní závaznost, ale protože jsou vydávány orgánem dohledu, musí je brát vážně a při plněnípovinností z nich vycházet –  podrobné informace lze získat na webových stránkách ČNB zde.