Finanční plán – než začneme

Máme přání, která se nám zdají nedostupná. Rádi bychom to či ono, pokud to ale není něco zcela mimo naší realitu, jako např. narodit se jako arabský šejk anebo princezna se zlatou hvězdou na čele, může být problém třeba jen v tom, že si to sami sobě dovolit nechceme nebo, že nevíme jak na to.

Abychom se našim snům přiblížili, ať už je to týden v Alpách nebo třeba nové auto, je dobré postupovat systematicky. Stanovíme si plán. Finanční plán. A to platí i pro ty z nás, kdo se při slově plán začínají ošívat a cokoli, co má horizont delší než dva dny jim přijde jako vzdálená budoucnost. 

Ano, samozřejmě, že je tu vždycky určitá možnost, že se nám potřebná částka ráno z ničeho nic objeví na stole nebo po neznámé tetě zdědíme hotelový komplex v Aspenu, zkusme ale nejdřív vyzkoušet o něco pravděpodobnější variantu, která je naší životní realitě poměrně bližší.

K vytvoření finančního plánu vedou tři kroky, které nás nic nestojí: 

1. poznat svoji finanční situaci – spočítat si, kolik peněz odkud dostávám a kolik na co vydávám;
2. stanovit si cíle – sen je něco úžasného, o čem sníme, ale cíl je něco, za čím už jdeme; a
3. najít způsob, jak finance získat – vždy existuje způsob, jak získat víc a utrácet méně.

Ale, co se takhle lehce řekne, se ne tak lehce dělá. To ví každý, kdo se kdy o něco snažil, ať už se to týkalo financí, životosprávy, anebo třeba pravidelného cvičení. I když jsou metody různé a každému z nás vyhovuje něco jiného, jsou to právě tahle tři základní pravidla, která nám umožňují na cestu ke změně nebo za splněním snu alespoň vykročit.

Poznat, nebo si spíš přiznat, jak na tom vlastně jsme, je mnohdy tím vůbec nejtěžším úkolem. Vždycky se nám totiž zdá, že někdo je na tom ještě hůř než my a to celkem spolehlivě odvede naši pozornost od nás samých a od toho, co jsme vlastně měli na mysli. Že jsme to MY, kdo si něco přeje a že jsme to vždy a znovu zase jenom my, s kým bychom se měli srovnávat. Věřte, že u financí to platí úplně stejně jako u kúry na hubnutí. První krok je: já tady a teď, ten druhý: já za rok nebo za dva a ten třetí? Jak to udělám