Kdy začít myslet na penzi?

Říká se, štěstí přeje připraveným. Možná s tím už máme své zkušenosti, možná ještě ne. Jen si to zkusme představit? Co kdyby nám bylo o 20 let víc, než právě je? Pro někoho to bude znamenat ten nejproduktivnější věk, ale pro mnohé z nás dobu důchodovou. Nejspíš jsme si už stihli všimnout, že dnešním penzistům není moc co závidět. Nemělo by ale platit, že když budeme pořád pilně pracovat a pravidelně platit sociální pojištění, stát se o nás postará? 

Mělo. A taky to platí. Jenomže už teď je jasné, že to postarání, si my a stát představujeme každý po svém. Stát jako přesně vypočítaný příspěvek, který by měl pokrýt základní potřeby a zároveň zohlednit naše předchozí příjmy, my nejspíš jako apanáž na zaopatření se vším všudy. Pravdou je, že ve skutečnosti státem vyměřený důchod někdy nemusí stačit ani na to nejnutnější. Jen těžko se ale dočkáme toho, že se stát sám od sebe umoudří a začne se o své seniory starat lépe.

Hlavní část odpovědnosti za to, jak se budeme mít v důchodovém věku, je tedy na nás.  Můžeme se na to dívat i tak, že stát za nás přece nevybral z klobouku osud a nepřidělil nám rodinu, děti, potřeby, chutě, životní styl, ani práci, byt, nebo smysl pro povinnost. To všechno si hledáme, zařizujeme a budujeme sami. Stejně tak jako plány na svoje stáří. 
Stát přispěje svou troškou do mlýna a může pomoci z nejhoršího,
ale na výlet první třídou to asi nebude.