Co je to družstevní záložna? 

Družstevní záložny (tzv. kampeličky) jsou podnikatelskými subjekty, které přijímají vklady a poskytují úvěry. Na rozdíl od bank ale tyto služby poskytují pouze svým členům, a nikoli veřejnosti. Činnost družstevních záložen a veškeré podmínky jejich fungování stanoví speciální zákon (konkrétně zákon č. 87/1995 sb., o spořitelních a úvěrních družstvech a některých opatřeních s tím souvisejících a o doplnění zákona ČNR č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů – jeho aktuální znění najdete zde).

Pro to, aby družstevní záložna mohla vzniknout a v České republice podnikat, musí splnit celou řadu požadavků a musí získat povolení ČNB (není to však bankovní licence). Družstevní záložny musí ve svém názvu obsahovat označení „družstevní záložna“, „spořitelní družstvo“, „úvěrní družstvo“ nebo „spořitelní a úvěrní družstvo“.  Aktuální seznam družstevních záložen podnikajících v České republice najdete na webových stránkách ČNB zde.

Družstevní záložny tedy nejsou banky! A to i přesto, že nabízejí podobné služby jako banky; jsou stejně jako banky dohlíženy ČNB; platí pro ně stejná opatření proti praní špinavých peněz a vklady u nich jsou pojištěny obdobným způsobem jako vklady u bank. 

Z historie kampeliček

Historicky kampeličky vznikly jako řešení nedostatku financí svépomocí v rámci místní komunity a cílem byla podpora zemědělské výroby. Šlo vlastně o to, vytvořit konkurenci velkým bankovním ústavům a vybudovat malá sdružení, kam budou místní přispívat svými úsporami a kde si budou moci vzít úvěr za pro ně dostupných podmínek.

Svůj původní název dostaly na počest Cyrila Františka Kampelíka – lékaře a vlastence, který již v roce 1856 podrobně popsal, proč neschovávat úspory ve slamnících a jak založit spořitelní družstvo. V Čechách se ale tento typ financování ujal až o nějakých 30 let později.

Dnes jim podle zákona říkáme družstevní záložny nebo spořitelní a úvěrní družstva. Jejich cíle jsou ale i dnes hodně podobné těm původním. Ať již jde o zemědělství nebo jiné odvětví lidské činnosti, může být někdy menší sdružení fungující na principu družstva, schopno nabízet svým členům služby za výhodnější ceny.

Nová pravidla pro kampeličky

Historicky kampeličky vznikly jako řešení nedostatku financí svépomocí v rámci místní komunity a cílem byla podpora zemědělské výroby. Šlo vlastně o to, vytvořit konkurenci velkým bankovním ústavům a vybudovat malá sdružení, kam budou místní přispívat svými úsporami a kde si budou moci vzít úvěr za pro ně dostupných podmínek.

Svůj původní název dostaly na počest Cyrila Františka Kampelíka – lékaře a vlastence, který již v roce 1856 podrobně popsal, proč neschovávat úspory ve slamnících a jak založit spořitelní družstvo. V Čechách se ale tento typ financování ujal až o nějakých 30 let později.

Dnes jim podle zákona říkáme družstevní záložny nebo spořitelní a úvěrní družstva. Jejich cíle jsou ale i dnes hodně podobné těm původním. Ať již jde o zemědělství nebo jiné odvětví lidské činnosti, může být někdy menší sdružení fungující na principu družstva, schopno nabízet svým členům služby za výhodnější ceny.