Riziko investičního produktu

Nezávisle na tom, kdo investiční instrument emituje a jaký má rating, pro různé investiční instrumenty samy o sobě je charakteristická různá míra rizika.

Například při daném kreditním riziku bývají obvykle krátkodobé dluhopisy s fixní úrokovou sazbou méně rizikové než střednědobé a dlouhodobé dluhopisy. To se projevuje i ve výnosu těchto dluhopisů; dlouhodobější mají vyšší výnos (zahrnují tzv. časovou prémii). Hlavní roli zde hraje čas. Riziko je v tomto případě důsledkem toho, že s délkou splatnosti roste nejistota ohledně inflace a tím i adekvátnosti úročení daného dluhopisu, která je u pevně úročených dluhopisů po celou dobu životnosti dluhopisu stanovena pevně (v době vydání dluhopisu). Jiným příkladem investice s velmi malým rizikem je v současnosti státní dluhopis vydaný Českou republikou. Je totiž velmi málo pravděpodobné, že by nedostála svým závazkům a nebyla schopna dluhopis v termínu řádně vyplatit. Jak však ukazuje případ Argentiny z období před několika lety, v případě jiných států s velkými hospodářskými potížemi k takové situaci dojít může.

Dalším příkladem nízko-rizikové investice je vklad na účet u renomované banky, u které je pravděpodobnost bankrotu téměř nulová. Pokud jde o vklad krátkodobý, bylo by riziko této velmi nepravděpodobné ztráty ještě menší, s ohledem na to, že na informace o zhoršující se situaci banky (které se velmi rychle šíří) lze reagovat výpovědí a vyzvednutím peněz i s úroky dříve, než „k něčemu dojde“.

Na druhé straně příkladem rizikové investice je nákup akcie i renomované mezinárodní společnosti (tedy společnosti s nízkým kreditním rizikem), protože ceny akcií i těchto společností mohou procházet značnými výkyvy. Mnohdy je těžké okamžitě je prodat za cenu nákupu a pokud investor nemůže „počkat na lepší cenu“, např. proto, že tyto peníze naléhavě potřebuje, pak utrpí finanční ztrátu.